Mikrotrhliny

Trhliny na fasádách, mikrotrhliny na fasádách, degradace fasád, narušení soudržnosti fasád, rozpadání fasádních omítek, revitalizace fasádních omítek, penetrace fasád, zpevnění fasádních omítek, nátěry fasád, fotokatalytické nátěry fasád a komplexní servis fasád je naše firma Fasádní Servis® připravena zajistit dle Vašeho přání a požadovaného rozsahu služeb dle našich interních směrnic ISIS System® a odborné licence a certifikace společnosti IICRC.

ISIS System® je posláním naší firmy, které má  přispět a pomoci dosáhnout  spokojenosti Vás jako našeho zákazníka a především přispět k dosažení co nejvyšší kvality provedené práce a výsledku realizace. Tato interní technologická  norma naší firmy   přináší maximální spokojenost  Vás – našich zákazníků v plné součinnosti se zachováním etických a jakostních prováděcích čistících standardů včetně dlouhodobé udržitelnosti ochrany povrchů a svěřeného majetku.

Dlouhodobá soudržnost fasádních omítek je přáním každého majitele nemovitosti. Fasádní systémy však často napadají plísně, mechy a další organické nečistoty, stejně jako prach a především fasáda podléhá UV degradaci prostřednictvím UV záření. Proti organickým nečistotám lze bojovat chemickými odstraňovači, impregnací, fungicidními prostředky. Proti prachu a UV degradaci a  zelenání fasáda lze na základě nově využité technologie zvané fotokatalýza lze účinně fasády chránit proti uvedené trojkombinaci a to díky síle  světla. Na kvalitu stavby má v průběhu její realizace vliv mnoho věcí, ale pouze fasáda kromě ochrany samotné budovy určuje i architektonický ráz a společně se střechou je opětovně vystavována nejrůznějším vlivům počasí a UV záření a teplotním rozdílům.

Kvůli nečistotám, které přirozeně ulpívají na jejím povrchu, navíc přichází o svůj původní vzhled. Pro prodloužení celkové životnosti a obnovení barev je zpravidla nutné fasádu po 5 a více letech přetřít a následně vhodným způsobem ochránit proti degradaci. To si vyžádá náklady nejen  aplikaci fasádní barvy a provedení nátěru, také na kvalitní dlouhodobý ochranný systém, ale i na stavbu lešení, zakrytí přiléhajících konstrukcí (oken, dveří), zábor komunikace apod. Udržovat čistou fasádu pomáhají nano porézní ochranné multifunkční povrchy fasád, které jsou dnes rozšiřovány o schopnost fotokatalýzy, která k čištění fasády využívá sílu světla, tak jako je tomu např. u systému FN NANO®.

UV záření a degradace fasád

UV záření je neviditelné elektromagnetické záření s vlnovou délku kratší než má viditelné světlo. Přirozeným zdrojem UV záření je Slunce. Pokud by veškeré sluneční UV záření pronikalo až na zemský povrch, mělo by to pro život na Zemi fatální důsledky. UV záření je pohlcováno při průchodu plynnými obaly Země. Většina je zachycena již v ionosféře a další část poté v nižších vrstvách atmosféry, z nichž se na záchytu nejvíce podílí stratosféra díky vysokému obsahu ozónu. UV záření má následek z dlouhodobého hlediska rozklad organických minerálních částic, které jsou obsaženy především v fasádních omítkách a barvách aplikovaných na zateplené fasádní systémy.

Ultrafialové (zkratka UV, z anglického ultraviolet) záření je elektromagnetické záření s vlnovou délkou kratší než má viditelné světlo, avšak delší než má rentgenové záření. Jeho přirozeným zdrojem je Slunce. UV záření, jakožto oblast elektromagnetického spektra, se dělí na blízké ultrafialové záření o vlnové délce 400 – 200 nm) a daleké ultrafialové záření (200 – 10 nm), resp. energií fotonů mezi 3,1 a 250.Rozdělení na spektrální oblasti (též „typy“) UVA, UVB a UVC je především z hlediska biologických účinků UV záření.

UVA – Má vlnovou délky od 315 do 400 nm. Považuje se za méně škodlivé; nebylo prokázáno, že je pro živé organizmy zhoubné. Asi 99 % UV záření, které dopadne na zemský povrch je ze spektrální oblasti UVA.

UVB – Záření UVB má vlnovou délku v rozsahu od 280 do 315 nm. Je z převážné většiny absorbováno ozónem ve stratosféře, resp. ozónové vrstvě. Z typického slunečního záření 350 – 900 W/m², které dopadá na nejvyšší vrstvy atmosféry neproniká prakticky žádné UV záření s vlnovou délkou pod cca 295 nm; od této hranice se na zemský povrch dostává měkčí UV záření – záření UVA o vlnové délce 400 nm se na zem dostane 550 W/m² (z přibližně 1700 W/² z horních vrstev atmosféry). Jinými slovy lze říci, že ozón a kyslík propustí na povrch Země zhruba třetinu UV záření.

Záření UVB je zhoubné pro živé organizmy. Jeho energie je schopná rozkládat nebo narušovat bílkoviny nebo jiné životně důležité organické sloučeniny s vážnými následky pro metabolismus postihnutého jedince, nebo (je-li zasaženy DNA) vzniku rakoviny. Proniká i vodou, ale jen do hloubky několika metrů (kde je však soustředěna většina podvodních organizmů). UVB záření též negativně ovlivňuje vzrůst zelených rostlin, účinnost fotosyntézy, ale i třeba celkovou plochu jejich listů.

Záření UVC je nejtvrdší UV záření – jeho vlnová délka je nižší než 280 nm. Toto záření je jedním ze dvou způsobů vzniku ozónu – při dopadu na dvojatomární molekulu kyslíku jí toto záření dodá energii pro vznik ozónu, který je touto reakcí absorbován. Jinak řečeno, plynný kyslík je významný inhibitor dopadu UVC záření na zemský povrch. Záření UVC je prokazatelně zhoubné (karcinogenní) pro živé organizmy. Na rozdíl od UVB, které dokáže proniknout jen několika vrstvami buněk, je penetrace UVC pletivy a tkáněmi živých organismů poměrně větší.

Ochrana UV degradace fasád

Povrchy vnějších stěn jsou vystaveny povětrnostním vlivům prostředí, které je v současné době stále agresivnější a degradace podkladu tím rychlejší. Nejdůležitější otázkou v řešení ochrany venkovních stěn je výběr nejvhodnějšího systému. Ať už je požadavek na anti-graffiti vnější nátěr, vodě nebo povětrnosti odolný nátěr, chemicky odolný nátěr nebo nátěr, který zvyšuje ochranu fasádního opláštění, vždy je potřeba chápat, že stárnutí se týká dlouhodobé změny vlastností fasády  v čase.

Samozřejmě, že se hodnotí spousta dalších parametrů, které usměrňují užití těchto NH ke konkrétnímu účelu. Výběr některých: propustnost pro CO2, přídržnost k podkladu, schopnost přemostění trhlin, mechanická odolnost, široká škála průkazu odolnosti vůči povětrnosti vč. odolnosti UV záření, odolnost proti působení chemických látek.

Penetrační nátěrové systémy jsou velmi podstatné. Jejich užití je důležité jako základní zpevňovací vrstva a v případě vysoké degradace fasádní omítky je používán jako podkladový nátěrový systém nátěr, který obsahuje mikrovláknové složky, křemičitany a minerální pojiva se nazývá egalizačním (vyrovnávacím / vysoce zpevňujícím) podkladovým penetračním nátěrem a vytváří tzv. adhesivní můstek současného podkladu a zároveň připravuje povrch na další finální krycí nátěrové systémy.

Nátěrové hmoty používané na vnějších pláštích budov musí zároveň vykazovat tu nejvyšší barevnou stálost. Tato vlastnost je zajišťována užíváním výhradně světlo stálých převážně anorganických pigmentů. Otázka degradace pojiva pod ÚV zářením a tedy následná změna indexu lomu je velmi aktuální, neboť i přesto že se pro výrobu fasádových barev se používají pojiva s vysokou odolností vůči povětrnostním vlivům i ÚV záření s kompozicí s vysokých hodnot objemové koncentrace pigmentu, je zapotřebí je chránit vůči UV degradaci ideálně fotokatalytickými povrchy.

Speciální nátěrové systémy s příměsí mikro vláknových částic jsou určeny k venkovním nátěrům vápenných, vápenocementových a břízolitových omítek, omítek s polymerním pojivem, zdiva, k dekoračním nátěrům svislých betonových konstrukcí apod. Nátěrový systém je vhodný pro nové i renovační nátěry fasád, pro sjednocující nebo obnovovací nátěry povrchů kontaktních zateplovacích systémů atd. Barva obsahuje výztužná mikrovlákna umožňující přemostění nedynamických vlasových trhlinek (max. 0,3 mm). Barva je ošetřena biocidním přípravkem a její nátěrový film je tak oproti běžným fasádním barvám lépe chráněn proti plísním a řasám.

Materiály s použitím fotokatalyticky aktivního oxidu (TiO2) titaničitého přináší možnost významného zlepšení kvality životního prostředí. Zejména se foto katalyzátor TiO2 jeví jako perspektivní a atraktivní materiál pro aplikaci do betonových konstrukcí a to díky schopnosti fotokatalýzy, která na povrchu betonu urychluje jinak přirozeně pomalý́ rozklad nečistot pomocí světelného záření. Navíc se tento povrch při aplikaci fotokatalyzátoru TiO2 stává částečně hydrofilní, což umožňuje snadné odstranění rozložených nečistot. Díky kombinací těchto dvou jevů – rozkladné oxidace a hydrofilnímu povrchu, můžeme hovořit o tzv. samočistícím efektu, jenž způsobuje použití již zmíněného fotokatalyzátoru.

Počátek fotokatalýzy sahá do šedesátých let minulého století. První zmínka o teorii fotokatalýzy přišla od profesora Michaela Graetzela, působícího na Technické universitě v Lausanne ve Švýcarsku. Teorií fotokatalýzy ověřovanou v praxi se zabýval chemik Akira Fujishima, který pod vedením profesora Kenichiho Hondy na Tokijské univerzitě zpracovával roku 1967 svou disertační práci. Elektrodu z oxidu titaničitého, umístěnou ve vodě, vystavoval silnému světlu. Zjistil, že na elektrodě se začínají vyvíjet drobné bublinky kyslíku, na druhé elektrodě z platiny pak vznikal vodík. Jednalo se tedy o rozklad vody. Po vypnutí světla, vznik bublinek ustal. Fujishima tento jev nazval „fotokatalýzou“.

Použitím fotokatalyzátoru oxidu titaničitého určujeme zcela nový obor – fotokatalytické ochranné fasádní systémy, které jsou přidanou hodnotou běžným stavebním a fasádním hmotám. Vše se tak děje díky vlastnostem oxidu titaničitého, zejména jeho rutilové a anatasové formy, dále pak fotokatalytické aktivitě TiO2 vedoucí k samočistícímu efektu fasádních povrchů a konstrukcí, jako spolupůsobení jevů oxidace a superhydrofility povrchu s aplikací TiO2 a redukce obsahu znečišťujících polutantů, zejména oxidů dusíku (NOx) (šednutí), fotokatalytické aktivity oxidu titaničitého na fasádních  površích a konstrukcích, kde jedná se o rozklad organického barviva, degradaci plynných složek a odolnost povrchu proti zárůstu bio filmem (zelenání) a v neposlední pohlcení UV záření a zastavení UV degradace fasádních povrchů a materiálů.